29. 9. 2011 | Pardubický deník
Podzimní koncert festivalu LQS – Pocta Mistru Josefu Sukovi – byl zážitkem
Mezinárodní hudební festival Le Quattro Stagioni lze dnes označit za jednu z nejvýznamnějších kulturních událostí přesahujících rámec regionu. Jeho neúnavný hlavní organizátor Jaromír M. Krygel přichází za posluchači s akcemi, které se vždy vymykají běžnému průměru, jsou připraveny s nesmírnou dramaturgickou pečlivostí, mají důstojný charakter a pokaždé přinášejí hodnotné umělecké zážitky.
Patron festivalu
Podzimní koncert cyklu byl koncipován jako Pocta Mistru Josefu Sukovi, velkému houslovému a violovému virtuosovi, který se nikdy netajil svým vřelým vztahem k Pardubicím a až do svého úmrtí letos v létě se rovněž angažoval jako umělecký patron právě ve prospěch tohoto festivalu. Vztah města na Labi k jeho dědečkovi, významnému skladateli téhož jména, přesně vystihla pardubická primátorka Štěpánka Fraňková, když připomněla Sukovu třídu, Sukovu síň Domu hudby a Sukovu bustu v jejím foyeru. Při vědomí těchto souvislostí se proto jako logicky a citlivě sestavený jevil i program sobotního večera – dvě skladby Josefa Suka staršího (slavnostní pochod V nový život a Pohádka) a jedna od jeho učitele a tchána Antonína Dvořáka, napsaná pro orchestr a houslového sólistu. Tím byl tentokrát jeden z žáků Josefa Suka mladšího, přední český hráč Pavel Šporcl.
Slavnostní tóny sokolského pochodu V nový život ze Sukova vlasteneckého triptychu zněly v podání Komorní filharmonie Pardubice řízené Jaromírem M. Krygelem ve vší předepsané vážnosti i bujarosti a skvěle navodily atmosféru večera. Orchestr znovu předvedl, že se dokáže vyrovnat i se symfonickými skladbami určenými pro velké obsazení. Rovněž orchestrální pasáže Dvořákova houslového koncertu a moll propracoval dirigent ve spolupráci s jednotlivými sekcemi tělesa do detailu a výsledek ohromil svou velkolepostí.
Skvělý sólista
Největší pozornost na sebe samozřejmě strhl sólista, který, ač údajně zdravotně indisponován, prokázal impozantní hráčské umění, snoubící v sobě velkolepý mužný přístup i lyričnost, přesně jak to provedení skladby vyžaduje. Šporclovo pojetí vůbec není extravagantní, jak by se mohlo na první pohled zdát, naopak, z každého tónu jeho modrých houslí vyzařuje velká hráčská i lidská pokora a hluboký ponor do díla. Talent a cenné koncertní zkušenosti daly dozrát skutečnému interpretačnímu mistrovství. Josef Suk mladší po sobě coby pedagog zanechal skutečné osobnosti a i za to mu bude navždy patřit dík vděčných posluchačů.
Podzimní koncert cyklu byl koncipován jako Pocta Mistru Josefu Sukovi, velkému houslovému a violovému virtuosovi, který se nikdy netajil svým vřelým vztahem k Pardubicím a až do svého úmrtí letos v létě se rovněž angažoval jako umělecký patron právě ve prospěch tohoto festivalu. Vztah města na Labi k jeho dědečkovi, významnému skladateli téhož jména, přesně vystihla pardubická primátorka Štěpánka Fraňková, když připomněla Sukovu třídu, Sukovu síň Domu hudby a Sukovu bustu v jejím foyeru. Při vědomí těchto souvislostí se proto jako logicky a citlivě sestavený jevil i program sobotního večera – dvě skladby Josefa Suka staršího (slavnostní pochod V nový život a Pohádka) a jedna od jeho učitele a tchána Antonína Dvořáka, napsaná pro orchestr a houslového sólistu. Tím byl tentokrát jeden z žáků Josefa Suka mladšího, přední český hráč Pavel Šporcl.
Slavnostní tóny sokolského pochodu V nový život ze Sukova vlasteneckého triptychu zněly v podání Komorní filharmonie Pardubice řízené Jaromírem M. Krygelem ve vší předepsané vážnosti i bujarosti a skvěle navodily atmosféru večera. Orchestr znovu předvedl, že se dokáže vyrovnat i se symfonickými skladbami určenými pro velké obsazení. Rovněž orchestrální pasáže Dvořákova houslového koncertu a moll propracoval dirigent ve spolupráci s jednotlivými sekcemi tělesa do detailu a výsledek ohromil svou velkolepostí.
Skvělý sólista
Největší pozornost na sebe samozřejmě strhl sólista, který, ač údajně zdravotně indisponován, prokázal impozantní hráčské umění, snoubící v sobě velkolepý mužný přístup i lyričnost, přesně jak to provedení skladby vyžaduje. Šporclovo pojetí vůbec není extravagantní, jak by se mohlo na první pohled zdát, naopak, z každého tónu jeho modrých houslí vyzařuje velká hráčská i lidská pokora a hluboký ponor do díla. Talent a cenné koncertní zkušenosti daly dozrát skutečnému interpretačnímu mistrovství. Josef Suk mladší po sobě coby pedagog zanechal skutečné osobnosti a i za to mu bude navždy patřit dík vděčných posluchačů.
Dlouhý potlesk
Dirigent Krygel si dal velmi záležet i na třetí skladbě večera, Pohádce Josefa Suka, vzniklé ze scénické hudby k Zeyerovu dramatu Radúz a Mahulena. Také nastudování tohoto pokladu z české hudební historie s pardubickými filharmoniky prokázalo jeho přepečlivý přístup. Plasticky zdůraznil kontrasty mezi jednotlivými pasážemi, důraz položil na jejich vroucnost i dramatičnost a se skutečnou grácií přivedl orchestr k dokonalému výkonu. Dlouhý potlesk auditoria byl jistě všem, kteří se na přípravě koncertu podíleli, dostatečným uznáním i poděkováním.
(oa)
Copyright © 2011-2012 Le Quattro Stagioni | Powered and created by Pixel Design | Redakční systém Web-SOUL